JIŽNÍ KOREA: Země 23. století, do které se už nevrátím

Článek vyšel v magazínu ELLE v čísle 06/2024

‚‚Proč je tady takové ticho?” rozpačitě se kolem sebe rozhlížíme, zatímco kolečka našich kufrů drnčí po perfektně uklizených ulicích hlavního města Soulu. Žádné troubení, zvuk motorů, hudba, hlasy. Nic. Jen ta naše až neslušně hlasitá kolečka. A to se nacházíme ve čtvrti Hongdae, která by měla být centrem umění, hudby, klubů a zábavy. Lidé na ulici si sice povídají a dokonce se i smějí, ale tiše. Chodníky jsou neuvěřitelně čisté, ačkoliv zde neexistují veřejné odpadkové koše. Domy vypadají jako z LEGO. Nad hlavami nám blikají gigantické obrazovky, které někdy pokrývají celou stranu budovy. Po dokonale hladkých silnicích jezdí elektrická auta. Všude jsou pouze korejské nápisy. A kamery. Kam se podíváme, tam na nás sleduje minimálně jedno oko Velkého bratra. Údiv se v nás střídá s fascinací. A tyto dva pocity nás neopustí po celou dobu. Vítejte ve 23. století. Vítejte v Jižní Koreji.

Roboti a streetfood

Soul, hlavní město a doslova duše Koreji, je supermoderní megalopole s více než 10 miliony obyvatel. My s jeho průzkumem začínáme právě ve čtvrti Hongdae. K naší úlevě se ukáže, že se rozjíždí až večer a trýznivé ticho se zaplní mladými lidmi a stánkaři. Neodoláme a pár korejských wonů utrácíme v arkádových hrách, které jsou tu na každém rohu jako takové inkubátory budoucích gamblerů. Mladí je ale milují a dokáží v nich soutěžit celé hodiny. My si plyšáka ani čokoládu nevytáhneme a raději jdeme objevovat místní gastronomii.

Streedfood je v Koreji vyhlášený. Neváháme a ochutnáváme tteokbokki (rýžové nudličky v pikantní omáčce), dakkochi (kuřecí maso na špejli), (gyeranppang) vaječný chlebíček a smažené krevety. Vše chutná specificky. Zvláštně. Jinak. Ale rozhodně lépe než náš polední omyl, kdy nám robot v restauraci přivezl vepřovou polévku s vařenými vepřovými plátky a nudlemi s vepřovým. Vepřové nejíme. Zachránila nás jen rýže a kimčchi, které se automaticky podávají ke každému jídlu. Změnit objednávku či se někoho zeptat však nejde. Mnoho restaurací je v Koreji bezkontaktních, to znamená, že si na tabletu na stole objednáte jídlo a rovnou ho i zaplatíte kartou. Menu je většinou pouze v korejštině, takže si vybíráte podle obrázků. Pokrm vám poté ke stolu přiveze robot. Příbory a ubrousky najdete v šuplíčku ve stole. Pro lidi se sociální fobií je to ráj, družným povahám je smutno. My se tak raději stravujeme právě u stánků, kde sice názvům pokrmů také nerozumíme, ale alespoň se můžeme usmát na prodavačku. Jiná interakce bohužel s místními není možná, pokud nemluvíte korejsky. Ačkoliv angličtina má být druhým nejrozšířenějším jazykem, ve skutečností jí nemluví nikdo. I na recepcích v hotelech je nutnost mít po ruce překladač a pevné nervy.

V rytmu města

Následující dny prozkoumáme turistický a o poznání rušnější Myeongdong. Necháváme se pohltit davem, který v ulicích proudí v denních i nočních hodinách, a občas zaplujeme do některého ze stovek obchodů. Nejvíce času strávím v řetězci obchodů Olive Young s korejskou kosmetikou. Takzvaná K-beauty je celosvětový fenomén pro svoji kvalitu i cenovou dostupnost. Korejky berou péči o pleť opravdu vážně a odměnou jim je mladistvá, zářivá pleť se “skleněným” efektem, kterou jim závidí celý svět. Jejich beauty rutina se skládá až ze třinácti kroků, které obsahují několikafázové čištění, výživné oleje, séra, hydratační krémy, pleťové masky a BB krémy s vysokou ochranou SPF. Produkty mají čistě přírodní složení a často zajímavé ingredience jako hlemýždí sliz nebo ženšen.

Po nákupech se necháváme lanovkou vyvézt i na místní “Petřín” Seoul Tower, navštívíme nádherný historický palác Gyeongbokgung a malebnou vesničku Bukhon Hanok. Jeden večer se vydáme i do supermoderní čtvrti Gangnam, kterou proslavil zpěvák PSY megahitem Gangnam Style. Na jeho počest tu mají dokonce památník ve tvaru rukou překřížených v zápěstí, pod kterým si můžete hit pustit a přímo na ulici si slavný koňský taneček zatančit. My takovou příležitost samozřejmě využijeme. A nepotřebujeme k tomu ani místní pálenku Soju, která se prodává rovnou po třetinkách v zelených skleněných lahvích, takže vypadá spíš jako minerálka. Čirý obsah ale už zdálky voní po jehličí a špatním rozhodnutí. A jak chutná? Představte si myslivce s čirým lihem. Asi tak. Není pak divu, že už v jedenáct večer se o každou pouliční lampu v předklonu opírá minimálně jeden konzument či konzumentka. Snad nikdo se neumí tak rychle opít jako Korejci. Ve spotřebě tvrdého alkoholu na hlavu patří k nejlepším na světě. My se k nim naštěstí nepřidáme a raději jdeme tančit na korejský pop do jednoho z místních klubů. A hádejte, co hráli? “Oppa Gangnam style…!”

Obávaná hranice

Korea samozřejmě není jen Soul, ačkoliv v metropoli můžete strávit klidně týden a stále budete mít co dělat. Až se nabažíte obchodů, ochutnáte tradiční bibimbap, což je pestrý pokrm složený z rýže, zeleniny, masa a vejce, a rozbolí vás hlava z přetlaku signálů WiFi (každý hotelový pokoj má vlastní router), popojeďte o pár kilometrů směrem na sever. Zhruba hodinu od Soulu leží zcela jiný svět. Neprodyšně uzavřený, obávaný, vyhladovělý. Severní Korea. Výlet do demilitarizační zóny (DMZ) je možný pouze s turistickou agenturou a je rozumné si jej zarezervovat alespoň několik dní dopředu. To, že Jihokorejci udělali z hraničního pásma turistickou atrakci, mě překvapuje míň, než že naše průvodkyně mluví anglicky. Dozvídáme se tak spoustu zajímavých informací o KLDR, její historii i aktuálním stavu konfliktu. U památníku DMZ sice zdáli slyšíme střelbu, ale průvodkyně nás ujišťuje, že to je jen vojenské cvičení. Rozhodneme se jí věřit. Navštěvujeme i jeden z objevených tunelů, kterým se Severokorejci snažili prokopat až do Soulu, nebo vyhlídkovou věž, odkud si dalekohledy prohlížíme obávaného souseda. Smíšené dojmy poté vstřebáváme nad americkou limonádou v místní kavárně s bohatou nabídkou a obrovskými okny. Jistě zcela náhodou jsou nasměrována právě na sever. Smutně se koukáme do dáli. Jen pár kilometrů od nás lidé umírají hlady. A kvůli čemu vlastně?

Kousek přírody

Mrakodrapy a roboti jsou fajn, ale my po dvou týdnech zatoužíme po přírodě. Na chvíli zklidnit duši a prchnout z tepajícího velkoměsta. Přelétáme tak na ostrov Jeju, který je oblíbenou dovolenkovou destinací Korejců. I upracovaný Korejec potřebuje stromy. A trávu místo betonu. A mandarinky. Je jich plný ostrov. Na každé zahradě ze stromů visí jako oranžové ozdoby. Procházíme se tichými uličkami vesnice, z jednoho domu slyšíme někoho hrát na kytaru. Slunce nám hladí tváře, sundáváme jednu vrstvu. Výstup na nejvyšší horu Jižní Koreji, sopku Halla-san, kvůli přísné návštěvní době nestihneme, takže se vydáváme aspoň ke dvěma místním vodopádům. Ke dvaadvacet metrů vysokému Cheonjiyeon a unikátnímu Jeongbang, který jako jeden z mála na světě padá z útesu přímo do moře.

Duše jsme nasytili a můžeme se vrátit zpět do víru hypermoderních měst. Ještě nás toho čeká mnoho. Musíme vyzkoušet gaming, který byl vyhlášen korejským národním sportem, nebo tradiční barbecue. Oboje si necháváme pro druhé největší město Bussan, které má západnější ráz a nabízí údajně skvělé gastronomické zážitky. Ty jsme si opravdu užili a na vyhlášené korejské barbecue jsme z prostředí toalety vzpomínali ještě několik dní. Raději si však budeme pamatovat západ slunce z lanovky nad mořem, vlak jedoucí 300 km/h či usměvavé Korejce, co se při poděkování uklánějí. A pocit, že tahle země je tak nesmírně jiná a zvláštní, že ji můžete buď nenávidět, nebo milovat.

Tipy:

Nesmrkat! Vrcholem neslušnosti je se na veřejnosti vysmrkat. Popotahování a srkání je ovšem v pořádku. Pokud si tak v restauraci sednete vedle někoho, kdo má rýmu a objednal si nudlovou polévku, máte o zážitek postaráno.

Přezouvání. V Koreji je zvykem se před vstupem do místnosti zouvat. Na recepci hotelu tak bývají erární papuče a boty si uložíte do botníku. Jiné pantofle máte připravení před pokojem, A jiné do koupelny. Boty se sundávají i před vstupem do chrámů.

Žádný Google ani Uber. Ani jedno vám v Koreji nebude fungovat. Zachrání vás jedině aplikace Papago na překlady z korejštiny do angličtiny a KakaoMap pro orientaci ve městě a objednání taxi.

Fotky

Severní Korea

Kuř budka

Zajímavosti:

• Před přechodem pro chodce je lišta, která se rozsvítí červeně nebo zeleně, aby ti, kdo koukají do mobilu, věděli, kdy přejít.
• Často ale přechody nejsou. Jen otravné, hluboké a dlouhé podchody pod silnicí.
• Je nepřístojné na veřejnosti smrkat.
• Všichni tak POSMRKÁVÁJÍ a rádi SRKÁJÍ.
• Lidé se při poděkování uklánějí.
• Podávají a přijímají věci dvěma rukama.
• Přísně se přezouvají. Při vstupu do domu i do pokoje, dokonce i do koupelny, do muzea apod.
• Sprchovou hadici mají často vyvedenou nad umyvadlem. Sprchovým koutem se stává celá koupelna.
• Mají vyhřívanou podlahu, rádi spí na zemi.
• K-Pop, neboli korejský pop je tu superpopulární.
• K-beauty je fenomén. Ženy chtějí vypadat stále mladě, mají 13 kroků péče o pleť.
• Korejci se velmi rychle opíjí do němoty. 
• K sushi nejí sojovku.
• Milujou vepřový.
• Rádi jí to tlustý.
• Nekouří se na ulici, jen na vyznačených místech a v uzavřených skleněných kuřárnách.
• Záchody mají vyhřívané prkénko, spršku a fén.
• Je zde bezpečno, nekrade se.
• Všude je miliarda kamer. 
• Všude jsou mega obrazovky.
• Každý pokoj v hotel má svoji silnou wifi. Bolí z nich hlava.
• Na ulici nejsou žádné odpadkové koše.
• Nikdo neumí anglicky ANI SLOVO.
• Nápisy hlavně v korejštině.
• Nefunguje Uber ani Google Mapy.
• Korejci jsou milí a usměvaví.
• I přes ochotu málokdy s něčím pomůžou kvůli jazykové bariéře.
• Jsou svázaní pravidly.
• Je zde cítit velká stádovitost, šedost.
• Ženy se neholí. Vy víte kde.