KUBA: Cesta do minulosti s vůní doutníků

Než vám tady začnu brečet, že mi do odletu z Mexika zbývá jen pár hodin, že se vlastně domů netěším tolik, jak bych asi po půl roce v cizině asi měla (ale trochu přece jen jo), že se bojím náhlý zodpovědnosti, změny a nejvíc toho, že mě brzy začne pálit dobré bydlo a ve slabé chvilce si zas někam koupím letenku (hm, tak už ji mám na září...), tak nejdřív se chci podělit o můj poslední velký, dlouho očekávaný výlet na Kubu.

Ať z toho máte i něco užitečnýho, ke klasickým top zážitkům připojuju i praktický tipy, na které jsem při plánování cesty nikde nenarazila a na Kubě by se mi hodily o krapet dřív, než když jsem si na ně přišla sama.

Co tedy byly ty nejlepší, nejsilnější nebo nejzajímavější věci, které jsme zažili? Bylo jich asi trilión, protože jestli jsem si myslela, že Mexiko je jiný svět, tak Kuba je jiná galaxie. Celková atmosféra se nedá popsat slovy. Třeba ten pocit, že cestujete zpět v čase a zasekli jste se někdy v 50. letech. Vůně doutníků. Pohled na zchátralé budovy, které připomínají starou dámu, o které víte, že v mládí byla krasavice. Rytmus salsy, podle kterého vám začne bušit srdce... Těžko vybírat, který zážitek byl nejsilnější. Tyhle tři věci mně osobně ale utkvěly asi nejvíc.

1. TÝDEN BEZ INTERNETU

Je trochu smutný, že mě to napadlo jako první, ale na co si nalhávat, že s telefonem netrávím téměř 24 hodin v kuse. Na Kubě internet neexistuje. Respektive existuje, ale jen když se Raúl dobře vyspí, na chvíli zapne signál a turisté, kterým se už klepou ruce jako feťákovi dva dny bez dávky, na něm můžou jednu předraženou hodinu frčet a nechávat si do žil s úlevou proudit data. 

Po překonání počátečního absťáku a pocitům paniky, kdy najednou nevíte, do jaké restaurace jít, protože nezjistíte, kolik má hvězdiček a recenzí na TripAdvisoru,  nemůže postnout fotky na Instáč a sbírat lajky a jste naprosto fascinováni časem, který najednou plyne pomalu a nemůžete ho zatlouct jako hřebík do zdi Facebooku... najednou přichází neskutečná úleva. Svoboda. Volnost. 

Cestování bez ustavičného googlování bylo zrazu více vzrušující a dobrodružnější. Na dobrou restauraci jsme se zeptali místních a volné chvíle netrávili filtrováním fotek,  ale - teď se nelekněte - povídáním. Soustředili jsme se na to, co druhý říká, a dokonce rozvinuli i několik hlubších diskuzí na vážná témata. Zkuste tohle s telefonem v ruce. Bez šance.

Ulice v Trinidadu.

Tip: 

Pokud bez netu fakt nevydržíte, téměř v každém hotelu si můžete koupit kartu s unikátním přihlašovacím jménem a heslem. Cena záleží na tom, jak dlouho potřebujete surfovat na kolísavé a velmi špatné wifi vlně. V centru Havany seženete hodinovou kartičku za asi 1,5 CUC. Přihlásit se pak můžete jen ve veřejných wifi spotech a jen tehdy, kdy je signál. Jinými slovy, pokud si kartu koupíte a v zemi nebude pokrytí, máte stejně smůlu.

2. JÍZDA NA KONI

Naprosto top zážitek!! Ty dva vykřičníky jsou oprávněné. Zadek v sedle jsme si nejdřív otlačili v nejkrásnějším kubánském městečku Trinidadu, odkud jsme jeli asi hodinu k přírodnímu skalnímu jezeru. Já měla štěstí na tmavého mladého divocha jménem Negrito, který se vždy rebelsky rozeběhl a chvíli nám trvalo, než jsme sladili svoje vášně a pohyby tak, abych se na něm netřásla jak pytel brambor.

Pravá koňská láska však přišla až v nezapomenutelném údolí Viñales, které je slavné pěstováním tabáku. Jedině zde koupíte ručně dělané, originální kubánské doutníky přímo od farmářů. K jednomu takovému jsem dojela na statném vraníkovi s vulgárním jménem Chupa Chupa (použij Google Translate). Okolní příroda mi vzala dech. Měla jsem pocit, že jsem se ocitla ve vyphotoshopované tapetě, kde někdo nastavil kontrast zelené na maximum. Farmář nám pak ve stodole ukázal, jak se balí a kouří pravý kubánský doutník (bez dvojsmyslu!) a dal nám ochutnat rum z ovoce guayaba. Nejlepší věc, co jsem kdy v životě pila. Kdybych neměla jen příruční zavazadlo, nakoupila bych toho litry. Takhle budu muset udělat podoceánské potrubí, kterým mi to poteče z Kuby rovnou do Prahy.

Divoch Negrito.

Tip: 

TripAdvisor i Lonely Planet doporučují agenturu Trinidad Travels, která za  balíček projížďky na koni se zastávkou na oběd a doutník chce asi 60 euro. Jestli tohle zaplatíte, tak jste naprostí blázni. Skutečná cena je tak 10-15 euro (= 10-15 CUC). My to usmlouvali dokonce na 8 CUC. 

Tohle je na Kubě mimochodem naprostý základ. Turismus je jediná, ale opravdu jediná věc, ze kterýé Kubánci žijí. I když jsou to velmi přátelští a vřelí lidé, cenu vždycky napálí na minimálně trojnásobek. Low cost dovolenou tak na Kubě nečekejte. My utratili dvojnásobek předpokládaného rozpočtu, a to jsme přitom skoro vždy vysomrovali tu nejlevnější variantu. Neberte tak první nabídku, nenechte se ukecat, smlouvejte, a když se bude příliš cukat, jděte o roh dál. Na něm totiž bude čekat deset takových, který vám to dají za polovinu. Nespornou výhodou je samozřejmě španělština. S angličtinou cenu dolů nikdy tolik nestlačíte. 

3. SALSA

Ať se považujete za dřevo nebo Johna Travoltu v Pomádě, salsu na Kubě si prostě musíte zatančit. Já salsu miluju a v Praze mám dost problém. Nejen kvůli své výšce, protože sehnat tanečníka, který by neměl hlavu zabořenou v mém dekoltu, je dost těžké. Sehnat totiž jakéhokoliv tanečníka je u nás téměř nemožné. Není novinkou, že Češi celkově k tanečnímu parketu nemají kladný vztah, pokud se nejedná o trsání na devadesátky v Lucerně nebo sledování StarDance z pohodlí gauče. Abych byla spravedlivá, pár salsa clubů v Praze existuje. Stačí jediná návštěva a už tam nebudete chtít vkročit.

Bude to znít hnusně, povýšeně a já nevím, co všechno, ale až se jednou do salsa baru odvážíte, dáte mi za pravdu. Téměř pokaždé tam najdete tři skupiny lidí. Ženy mezi 30-40 lety, které postávají kolem parketu a čekají, až je někdo vyzve. Je jich ale nepoměrná většina oproti mužům, takže velká část do sebe hodí tři cubalibre a raději jde domů bez protancovaných střevíců, než aby se nedejbože samy zeptaly chlapa, jestli by šel tancovat. Druhou skupinou jsou páry, co sem přišly spolu, tancovat umí, urvou si pro svoje taneční kreace půlku parketu a nikdy netancují s nikým jiným. No a pak tu jsou muži. Lvi salónu. Matfyzáci, ITáci, muži v krizi středního věku (už podruhé) a muži tmavší barvy pleti, kteří se snaží vypadat exoticky, i když jsou z Chomutova nebo z Ukrajiny. Nemějte mě za bitch, ale prostě ti, kteří si za normálních okolností tak často na ženskou nesáhnou. Jenže v salsa baru jdou na dračku, ženy se o ně přetahují. Poptávka zásadně převyšuje nabídku a nikde neplatí věta: "nebyl čas se ptát, kdo je kdo" víc než tady. Nebereš, netancuješ.

Kuba je proto tanečním rájem na zemi. Kubánci to mají v krvi a podle mě dřív začínají tančit než chodit. To, co pak s vámi jsou schopní předvést na parketu, je naprosto neskutečný. Není divu, že se Kubánci prý často žení s cizinkami. Stačí, aby do ní nalili dvě tři mojita (na Kubě se míchá rum se sodovkou v podílu 2:1), párkrát protočili a holce už se motá hlava a nadšeně volá "Sí, sí!".

Ne, nejsem vdaná.

Slavný bar La Bodeguita del Medio v Havaně.

Tip:

Nestyďte se a běžte tancovat, i když to neumíte. Na Kubě není trapné tančit jak po zásahu elektrickým proudem, ale sedět na zadku. Holky, počítejte do sedmi a nechte se vést. V salse na emancipaci zapomeňte, jste naprosto podřízené chlapovi. Pánové, hoďte do sebe mojito, okoukejte základní krok (nebo se zeptejte jakéhokoliv Kubánce) a nebojte se to jít zkusit.

FOTKY:

Než abych popisovala těch zmíněných dalších trilión zážitků, radši se podívejte na fotky. Některé věci a místa se zkrátka nedají popsat slovy. Bohužel mě trochu zlobí zálohování fotek, takže některé jsou v horší kvalitě. Většina je za to ale #nofilter. Na konci najdete ještě pár cestovatelských tipů, které mi přišly důležité.

Údolí Viñales.

Údolí Viñales.

Felices en los cuatro. Údolí Viñales.

První fotka z Havany.

El Capitolio v Havaně

Chátrající stará dáma.

Plaza Vieja v Havaně

Zašlá krása

...

Havana

Na střeše v Havaně.

S kubánským modelem před barem La Bodeguita del Medio.

Parta hic

Malecón Havana

Playa Ancon

Playa Ancon

Más libres que el aire./Více svobodní než vzduch.

Trinidad

Trinidad

Valle de los Ingenios neboli Údolí cukrovarů, kterému se občas říká i Údolí otroků. V 18. a 19. století se zde pěstovala cukrová třtina a na plantážích pod ostrým karibským sluncem pracovaly tisíce otroků. Z této strážní věže se přísně dohlíželo nejen na jejich práci, ale i na možné pokusy o útěk či požáry. Dneska je Valle de los Ingenios oblíbeným výletem kousek od městečka Trinidad a turisti zde můžou ochutnat šťávu vymačkanou z cukrové třtiny "guarapo". Tíživý pocit, že tahle krásná krajina byla ještě celkem nedávno pro mnohé peklem na zemi, ale stále visí ve vzduchu.

Valle de los Ingenios

Guarapo

Výroba guarapa na venkově.

Ochutnávka guarapa s kubánským rumem.

Rum z ovoce guayaba. Nejlepší, který jsem kdy pila!

Mexičani na tripu.

"Můj" kůň Chupa Chupa

Je to pravda! Nejkrásnější pohled na svět je z koňského sedla.

Mural de la Prehistoria

Kubánský venkov

Ochutnávka ručně dělaného doutníku.

Tipy:

Na netu se dočtete, že jedinou možnou přepravou pro turisty je společnost Viazul, kterou si navíc musíte rezervovat dopředu. My jsme s ní nejeli ani jednou. Daleko pohodlnější, rychlejší a občas i levnější je taxík. Na Kubě skvěle fungují kontakty, známí, kamarádi kamaráda... čili se stačí zeptat v každém hotelu či hostelu a taxík vám zavolají až před dveře. Nebo si některý normálně zastavte na ulici. Dopředu si zjistěte, kolik cesta bude přibližně stát (třeba podle ceníku právě Viazul) a taxikáři pak řekněte na férovku, kolik jste ochotní zaplatit. Když na to nekývne první, druhý či třetí určitě ano.

Na Kubě existují dvě měny. Konvertibilní peso CUC a národní peso CUP. Turistická měna je CUC a kurz je k české koruně téměř stejný jako euro. Když ale zjistíte, že 1 CUC je asi 25 CUP, zatoužíte po národní měně, ve které je všechno levnější. Jenže bacha, jen pro místní. My byli šťastní, když jsme se ke CUP dostali, ale nakonec nám to moc nepomohlo. Jakmile jste a vypadáte jako turista, cenu vám stejně vždycky přepočítají tak, že je jedno jestli platíte v CUC nebo CUP.

Jestli jste zvyklí cestovat low cost, vařit si v hostelu a v supermarketu si nakoupit tuňáka a polívky ze sáčku, tak na Kubě budete nešťastní. Obchody tu neexistují. Nenajdete tu supermarket, sámošku ani večerku. Za celou dobu jsme objevili jeden jediný obchod a jeden stánek na ulici, které prodávali jídlo. Tedy přesněji řečeno olej, rum, konzervy, cukr, mouku a sůl. Nezbývá se stravovat po restauracích, ale dobré menu se dá sehnat za i 5 CUC a velká snídaně za 2 CUC. Ptejte se místních.

S takovým balíkem peněz v národní měně CUP jsme si připadali jako boháči. Přitom to je asi jen nějakých 45 euro.

Jeden ze dvou krámků, který jsme našli během týdenního cestování. Olej, rum, bujón a konzervy.

Takhle jsme skončili po Kubě.

Bez internetu a se zpožděným letadlem jsme měli spoustu času na jiné věci. Třeba se učit italsky a česky.